Lidé FŽP / Dáša

Vím, že Tvou velkou oblibou jsou zvířata, byl to důvod proč jsi šla studovat ekologii na střední školu, posléze i vysokou školu a dnes se ji věnuješ profesně?

Je to tak už na základní škole jsem přemýšlela, že bych se stala zvěrolékařkou, ale neměla jsem  dobré známky, a tak jsem se bála že by mě na tuto školu nevzali. Náš pan učitel na ekologii řekl: „Proč řešit důsledky když můžeš řešit příčiny, proč léčit zvířata, když můžeš léčit přírodu a ekosystémy“. To mě nadchlo. Poradil mi, že v  České Lípě je škola zaměřená na ekologii a ochranu životního prostředí Vždycky jsem chtěla zachraňovat velryby a deštné pralesy. Takže to byla jasná volba.

Jak se dá využít praxe a studium z FŽP UJEP v rámci Tvé práce?

No tak já mám vystudovaný obor revitalizace krajiny a ve své diplomce jsem navrhovala revitalizaci vodního toku. Nyní ve své práci navrhuji revitalizaci kousku toku v Jindřichovicích pod smrkem , připravuji revitalizaci mokřadů v Novém Boru a mám za sebou revitalizaci mokřadů v Jablonném v Podještědí. Jen mě mrzí, že návrhy které často vycházejí z mé hlavy musí dát na papír projektant. Tady má fakulta ještě rezervy, které doufám brzy vyplní.

Díky studiu na FŽP UJEP mohu lépe navrhovat a realizovat management různých přírodních lokalit a k tomu všemu mám všeobecný přehled, což využívám při psaní projektů nebo při dotazech během exkurzí. Je toho hodně co se mi opravdu hodí.

Tak jak tě znám, tak tvá energie a angažovanost nemá hranic, kde pro to bereš potřebnou sílu?

Asi je to vrozený smysl pro spravedlnost. K přírodě se chováme neustále dost nespravedlivě a na její straně je málo bojovníků – paradoxně často i díky mnoha těm, co říkají, že to stejně nemá smysl. Byl jsi to právě ty, kdo mi kdysi řekl, že lidi co nikdy nedokázali nic změnit nejvíc zpochybňují snahy ostatních.

„A ono to přesně tak je, ti co nikdy nic nedokázali se snaží brát vítr z plachet těm co to ještě nevzdali. A já nikdy nechci patřit do téhle skupiny. Jo a taky mám skvělého přítele, který mi po náročném dni napustí horkou vanu a připraví výbornou večeři. To je taky nezanedbatelný aspekt.“ 

 

Jsi srdcem i duší “koňařka” máš ještě na své koně čas?

Tak tahle otázka bolí. Upřímně teď je toho tolik, že na mého koně a poničku čas téměř nezbývá. Když se za nimi k rodičům dostanu jednou za měsíc, tak jsem ráda. Pokaždé když jsem s nimi, tak si říkám, že bych to měla změnit.

Za posledních několik let se ti podařilo v neziskové organizaci Čmelák, kde pracuješ dotáhnout několik zajímavých projektů do funkční fáze. Jsou to pro krajinu úctyhodné projekty: Nový prales za Ještědem, Mokřady v Jablonném v Podještědí, rekonstrukce podstávkového domu Padouchov. Můžeš nám říci něco více o těchto projektech?

Nový Prales na Ještědském hřbetě  je dlouholetý projekt organizace Čmelák, kde pracuji,  ale na starosti ho má zejména můj kolega. Jak exkurze tak dobrovolnické akce do Nového pralesa ale často vedu já. Za pomocí mnoha  dárců, zde vykupujeme pozemky se smrkovou monokulturou. Ty pak následně přeměňujeme z nepůvodní smrkové monokultury (téměř bez života) na přírodě blízký pestrý es.  Ve zkratce lze říci, že se živořící smrková monokultura tzv. prosvětlí, a pak se dosazuje stanovištně vhodnými dřevinami, jako jsou jedle buky, javory a další. Až tento les odroste ponechá se samovolnému vývoji jako v pralese, ale to je samozřejmě ještě hodně dlouhý proces. Rekonstrukce roubenky na Padouchově, která se nachází v sevření Nového pralesa, to už je čistě moje můj práce. Chalupa slouží jak dobrovolníkům, tak veřejnosti, kteří chtějí Nový prales navštívit. Mojí snahou je vytvořit z ní místo kde si lidé vyzkouší, jak žít co možná nejvíc bezodpadově. Lidé se mohou na pobyt přihlásit a předem dostanou buď písemnou nebo video instruktáž jak se připravit tak, aby vzniklo co nejméně odpadu.

„V podstatě jde o to, že doma člověk často věci odkládá a až na dovolené si najde čas vyzkoušet nové věci. Tyto zkušenosti si pak lidé mohou přenést do běžného života.“

No ale mým nejkrásnějším projektem jsou Mokřady Jablonné, což je to revitalizační projekt, kdy jsme ze zanedbané a zarostlé plochy s černými skládkami vytvořili malebné místo pro lidi i pro přírodu.  Vyhloubili jsme zde soustavu tůní,  a doplnili opalovanými chodníky, moly, lavičkami, či interaktivní naučnou stezkou o ekosystémových službách a navíc různými vychytávkami pro zvířata jako je třeba hadník, ještěrkovník nebo berličky pro ledňáčky a mnoho dalších částí. Útočiště zde nalezly chráněné rostliny i živočichové. Dnes jsou Mokřady Jablonné vyhledávaným místem k rekreaci a odpočinku. A probíhá zde pod naším vedením osvěta veřejnosti v podobě exkurzí, terénních environmentálních programů pro děti a dobrovolnických akcí.

Ve volném čase odjíždíš už několik let do zahraničí v rámci různých environmentálních pomocí. Nejvíce sis oblíbila Indonesii, kde pomáháš v kempu uprostřed pralesa. Jaký tam je život? 

Jezdím tam jako dobrovolník spolku Prales dětem, který skupuje pozemku na hranici národního parku Gunung Leuser a vytváří tak ochranou buffer zónu parku.  Buffer zóna na papíře bez reálné ochrany by ale neměla smysl, právě proto jsou zde dva dobrovolnické kempy. Jde o dřevěné chajdy na kůlech bez oken a bez dveří v těsné blízkosti pralesa. Samotná rezervace se rozkládá na pozemcích, které dříve sloužili většinou jako kaučukové plantáže, po vykoupení se ponechávají přírodě a samovolnou sukcesí se opět přeměňují v tropický les. Už samotná přítomnost dobrovolníků odrazuje pytláky. Dobrovolníci se starají především chod kempů, posekávají stezky a též vyráží do pralesa s místním průvodcem a kontrolují zda se zde neobjevují známky pytláctví (oka, sítě na ptáky či další známky přítomnosti pytláků jako jsou pozůstatky ohnišť či tábořišť). Dnes ale je už v blízkosti kempů prales čistý.

Proto spolek zaměstnává několik místních chlapů a ty rezervaci i národní park kontrolují, aby zde nedocházelo k pytlačení zvířat či nelegálnímu kácení.

Když jsme tě navštívili, stála jsi zrovna po kolena v bahnité vodě a kopala lesní tůň na svahu Ještědu společně s dalšími 15 cizinci z workcampu (Španěly, Číňany, Turky, Mexičany apod.). Jaké to je vést takovou skupinu lidí?  

Je to náročné ale hlavně pro to, že i přesto, že jsem se od druhé třídy až do konce vysoké učila anglicky, tak ji moc neovládám. Z vysoké školy pak umím odborné pojmy ale jinak je to herecký výkon plný mimiky a gestikulace. A pak záleží jak dobře umí anglicky jejich český vedoucí, někteří dokáží překládat téměř simultánně, to se mi stalo jednou až dvakrát a jindy je to výrazně slabší, ale i tak díky za to. Dobrovolníci si zaplatí své letenky, aby mohli u nás 14 dní tvrdě fyzicky makat a pomáhat tak naší přírodě. V pauzách rozebíráme různá témata zaměřená na ochranu přírody či zvířat, např. turistické pasti, zneužívání zvířat, problém palmového oleje, a podobně. To je přínosné pro všechny strany, každý národ má svoje.

„Jsem ráda že vím, že mladí dobrovolníci ze Španělska, kteří k nám přijedou odsuzují býčí zápasy, stejně jako dobrovolníci z Číny nevěří, že by je vyléčil prášek z rohu nosorožce. Je fajn, že si o takovýhle věcech můžeme otevřeně povídat a člověk zjistí, že všude existují dobří lidé a proti zlu je potřeba bojovat společně.“

Máš pocit, že lidé poslední dobou myslí více environmentálně / ekologicky? 

Mám pocit, že se o tom víc mluví.  Marketing už zeleně smýšlející lidi začíná vnímat jako ekonomickou sílu, přibývá bezobalových obchodů, veganských a vegetariánských podniků, takže asi trochu ano, ale zas bych to nepřeháněla s optimismem. Oproti světu IT médií kde je hlasů opravdu čím dál víc, v tom reálném světě  se stále potkávám se stejnými lidmi. Na poslední akci kde se dosazovali remízky dorazili z řad veřejnosti 3 lidi a nebylo to nedostatečnou propagací. Na veřejném projednávání takových akcí jako je rozšiřování sjezdovek na Ještědském hřbetě či rozšiřování dolu Turow vídám stále stejné tváře, sem tam někdo, koho se to bezprostředně dotýká. Lidé si stále neuvědomují, že jsou to věci, které určují naši budoucnost.

Poslední dobou se více angažuješ a jak sama říkáš lehce radikalizuješ v rámci různých eko-stávek po celé Evropě. Myslíš, že je to přirozený vývoj osoby, která se tak dlouho pohybuje v tématu ochrany přírody? 

Asi ano, nadšení je první předpoklad k vyhoření. Já to mám tak půl na půl, jednak dělám věci v terénu, které jsou za mnou přímo vidět (oprava oplocenek, výsadba remízků, kopání tůní, revitalizace toků a podobně), a tím si udržuji duševní zdraví, tak si také zároveň uvědomuji zdrcující skutečnost, že když zrevitalizujeme pár hektarů území a v těsné blízkosti mezi tím vykácí, zastaví či odvodní tisíce hektarů, tak to prostě jednoznačně nestačí.

„Je třeba i legislativních změn, ale zejména zastavení destrukce nejen naší české krajiny, ale celé planety, ta je totiž naším domovem, hranice jsou pak jen smyšlené čáry lidí – vzduch, voda na naše hranice nehledí.“

Jak vidíš svět nebo naší republiku za 10, 30 a 50 let? Máš pocit, že přijdou nějaké společenské “vlny” vedoucí ke zvýšenému zájmu o ochranu životního prostředí?

No nedávno jsem byla na přednášce klimatologa, takže jo myslím, že přijdou, jen je škoda, že se o ně příroda musí sama dost důrazně přihlásit, protože i přes to, že se o environmentální krizi mluví už 30 let, peníze zatím vládnou světu.

Rozstřel:
vzduch, voda nebo země? voda je život
auto nebo vlak? vlak
batoh nebo kufr? batoh
sport nebo četba knihy? sport
ranní ptáče nebo noční sova? ranní ptáče
karimatka nebo matrace? záleží kdo jí ponese 😀
čaj nebo káva? bezový sirup
listnáč nebo jehličnan? záleží jak vysoko a kde (pod listnáči se lépe odpočívá a jehličnany nádherně voní)
jaro nebo podzim? podzimí barva mi jde k vlasům ale mám ráda fakt obojí
rýže nebo brambory? brambory
maso nebo vege? za chvíli nás bude 8 miliard takže vege
písek nebo čedič? to je jako si vybírat mezi Varhanama v Kam. Šenově a Tisou nebo Českým rájem, když pocházíš z Jizerek.
Amerika, Afrika nebo Asie? to nemůžu posoudit nikdy sem nebyla ani v Americe ani v Africe.
fotovoltaika, větrná energ., biomasa nebo jádro? záleží na situaci a místě
řepka nebo len?  tato otázka zdá se mi politicky nekorektní 🙂
kočka nebo pes? jak kterej pes, jak která kočka
město nebo vesnice? Vesnice ale děkuji všem lidem co chtějí bydlet ve městě
hory nebo pláž? Prales (pod pojem hory si představím fronty na Everest a pod pojmem pláž Bibione – hromadu lidí a odpadků)
I když stále jsou na Zemi nádherné pláže i impozantní hory. Pro mě vítězem je prales, tam lidi lezou nejméně, a když už tak samý fajné  dobrodruzi se stejnou krevní skupinou.